● Tváře a příběhy  ● Židovská komunita

Historická fotografie synagogy (autor neznámý).

Pacovská synagoga se nachází v památkové zóně v centru města, konkrétně v proluce spojující ulici Jana Autengrubera s náměstím Svobody, kde stojí už téměř dvě staletí. Jde o dům se zkosenými nárožími, sedlovou střechou a dvěma štíty, západním a východním, jehož jižní průčelí dnes tvoří jednu stranu továrního dvora u budovy patřící firmě Crystalis. Postavena byla v novoklasicistním stylu nejpozději v roce 1823 vedle nebo na místě domu č. p. 177, který židovská obec koupila v roce 1809 od pacovského měšťana, zámečníka Matěje Volyňského. Plány synagogy nakreslil v roce 1811 místní stavitel Tomáš Polívka. Samostatná synagoga nahradila technicky nevyhovující starší modlitebnu na půdě domu Wolfa Mellera (zřejmě ve východní části dnešního domu č. p. 172). V domku stojícím západně od synagogy bydlel placený zaměstnanec židovské obce zvaný šámes, který pomáhal v synagoze, a později kantor, zatímco rabínský byt se dělil o dům č. p. 315 se židovskou školou. Po požáru v září 1864 zůstaly ze synagogy jen obvodové zdi a zbytek byl v následujících letech dostavěn v novorománském slohu s použitím cihlově-kamenného zdiva. Uvnitř bylo k dispozici sto sedadel pro muže a na galerii dalších šedesát míst pro ženy. Bohoslužby se v prostorách synagogy konaly až do podzimu 1941, kdy byly všechny synagogy v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny.

Po válce synagoga připadla židovské obci v Táboře, která ji v roce 1952 prodala národnímu podniku Středočeské lihovary a drožďárny Kolín. Od roku 1956 budova sloužila jako výrobní hala a sklad zemědělského družstva, přičemž ke skladovacím a podnikatelským účelům byla využívána i po roce 1989, kdy vystřídala několik soukromých majitelů. Archiv židovské obce, vybavení synagogy i liturgické předměty včetně devíti svitků tóry (základního textu hebrejské bible) byl však ještě za války odvezen do Židovského muzea v Praze na popud pražské židovské obce, jíž se pro záchranu náboženských artefaktů podařilo získat souhlas nacistických úřadů. Mezi uvedenými svitky byly i svitky pocházející z vlastnictví židovských obcí v Hořepníku a zřejmě i Lukavci, které byly na sklonku 19. století připojeny k Pacovu.

Pacovský svitek tóry, nyní vystavený ve Fair Lawn Jewish Center v New Jersey.

Komunistická vláda pak v únoru 1964 prodala pacovské svitky – spolu s více než 1500 dalšími svitky a povijany na tóru ze všech koutů Čech a Moravy – Westminsterské synagoze v Londýně, která pro úschovu a restaurování těchto cenných historických památek zřídila zvláštní fond. Svitky zachráněné z válečného Československa dnes patří ke klenotům muzejních sbírek a židovských obcí po celém světě.

Budova bývalé synagogy tak nakonec zůstala hlavním hmatatelným svědectvím několikasetletých dějin židovské menšiny v Pacově. Její zrestaurování a památkovou ochranu coby pozoruhodného příkladu novorománské maloměstské synagogy podpořilo i ministerstvo kultury ČR a od 8. 1. 2020 figuruje synagoga v seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 106451. Vzhledem k sílícímu zájmu o židovské památky mezi domácími i zahraničními návštěvníky Pacova je už jen na nás, aby byla opravena co nejdříve.