Rodina Blannů mezi Košeticemi, Pacovem a Soběslaví

V druhé polovině 19. století již nejsou Židům kladeny zákonné překážky v oblasti stěhování a uzavírání sňatků. Tak i do Pacova přicházejí nové židovské rodiny, zatímco potomci starousedlých rodů odcházeli. Kolem roku 1880 dosáhla židovská populace ve městě svého vrcholu – žilo zde 207 Židů. Okolo roku 1890 se v Pacově nakrátko usazuje rodina Blannů. Historie tohoto židovského rodu již byla zpracována autorem této statě za vydatné pomoci potomků Blannů, žijících dodnes v České republice. Nejstarším zjištěným předkem byl Markus Blann, žijící v obci Tét v dnešním Maďarsku. Není ovšem vyloučeno, že kořeny rodu byly původně v českých zemích. 

V Onšově a Košeticích na Pelhřimovsku se po roce 1800 usadil Moises Blann (1780–1853), obchodník a rabín. Dva z jeho synů založili dvě rodové větve, které se dále dělily do několika odnoží. Starší Markus Blann (1807–1865), řečený Pinchas Zelke, studoval na mikulovské ješivě (židovské náboženské akademii) a dožil jako rabín v Babčicích 9 km západně od Pacova. Mladší bratr Josef jinak Jirmijahu (*1822) se stal řezníkem. Mezi rodovými písemnostmi se dochoval dokument, jímž jej 12. července 1852 řeznický cech v Křivsoudově prohlásil mistrem. Mezi hebrejskými písemnostmi jsou i dokumenty psané hebrejským písmem. Z nich plyne, že měl i kvalifikaci rituálního řezníka neboli šocheta (košeráka).

Moritz Blann (1853–1911) a Regina Blannová, rozená Subertová (1860–1942)
Rodinná tabulka dětí Moritze Blanna v náboženské knize (1904)

Josef se oženil s Karolinou Pfefferovou z Košetic. Z manželství se narodili čtyři synové, kteří založili rodové odnože, a tři dcery. A právě s jedním ze synů, Moritzem (1853–1911), přicházejí staří rodiče do Pacova a usazují se v domě čp. 194, který stával na rohu Žižkovy ulice a ulice Ferdinanda Čermáka (na místě dnešního supermarketu). Moritz Blann byl obchodníkem. Oženil se s Reginou Subertovou z Polné. V rodinné pozůstalosti se dochovala náboženská kniha Seder našim mišnaiot, do níž Moritz vepisoval rodovou genealogii. Do „Familien Tafel“ zapsal německy a hebrejsky jména všech svých dětí, které se z většího narodily v Pacově. Podobně i křesťané zapisovali do rodinných Biblí pamětní zápisy. Moritz byl nejen písmákem, ale soukromě studoval i Talmud. Blannové byli tradiční židovská rodina.

V Pacově přišly na svět děti Karl jinak Elijahu (*1891), dále Friedrich jinak Jicchak (*1893), později se píšící Bedřich či Frýda, a dcery Olga jinak Lea (*1894), Hedvika jinak Jocheved (*1895) a Irma-Irene jinak Gitl (*1897).

Na přelomu let 1897–1898 se po odvolání jazykových nařízení vlády premiéra Kazimíra Badeniho, prohlašujících češtinu druhým úředním jazykem, stali Židé v Čechách a na Moravě terčem násilností. I v Pacově nebyl klid. K násilnostem zde však došlo – zdá se – z prozaičtějšího a méně politického důvodu: Na začátku ledna 1898 dostalo 80 dělníků, najatých na sekání ledu na panských rybnících, místo slíbených 30 krejcarů jen 25 krejcarů. V počtu asi čtyřiceti se pak ozbrojeni sekerami dožadovali kořalky a útočili na židovské obchody na náměstí. Téhož roku se Blannovi stěhují z Pacova do Panských Dubenek u Telče, respektive do nedaleké osady Doubrava. Zde se narodili Valerie jinak Rachel (*1899), Ida jinak Bela (*1900) a Josef jinak Jirmijahu (*1903). Z celkem osmi potomků zemřely Valerie, Olga a Irma záhy po narození. 13. května 1908 zemřel nejstarší Karl na gymnaziálních studiích v Praze a byl tam i pochován.

Bedřich Blann (1893–1942)

V Pacově však zůstali Moritzovi staří rodiče Josef a Karolina. Ještě 14. března 1900 píše otec z Pacova synu Sigmundovi dopis hebrejskou kurzívou (německy). 19. května 1900 Josef Blann umírá a o dva dny později je pochován nikoliv v Pacově, nýbrž na židovském hřbitově v Košeticích. Zřejmě byl vášnivým kuřákem, protože zemřel na rozedmu plic. Tezi o pevném zakotvení rodu Blannů v tradici podporuje dochovaný Josefův konzervativní žulový náhrobek (nyní bez soklu), který nese dominantní hebrejský text, česká část textu má jen doplňující funkci. V českém nápisu je uvedeno, že Josef byl z Košetic, ačkoliv tam již dlouhá léta nežil; stejně tak má uvedeno Josefův bratr Markus, pochovaný v Babčicích. Vazba rodu na Košetice byla zřejmě silná. Vdova Karolina Blannová zemřela 29. května 1911 u dcery Marie Presserové v Praze a pochována byla na Novém židovském hřbitově ve Strašnicích.

Roku 1908 se Blannovi přistěhovali do jihočeské Soběslavi, kde zakoupili menší textilní dílnu, založenou roku 1876. Jednalo se o mechanickou tkalcovnu žíněných a hedvábných látek a niťařství. Společně se do Soběslavi přistěhoval i nejmladší z bratří Sigmund (*1866) s manželkou Emmou Grünfeldovou. Moritz Blann zemřel již roku 1911 a pochován byl v Přehořově. Rodiny Reginy Blannové a Sigmunda Blanna žily ve společném domě čp. 138. Sigmund tehdy provozoval velkoobchod s šicími potřebami. Roku 1921 se obě rodiny při sčítání lidu přihlásily k židovské národnosti. Tkalcovna v Soběslavi se skladem v Praze 2 přetrvala hospodářskou krizi. Bedřich s Josefem a sestrou Idou provozovali i obchod s šicími potřebami.

Hedvika Blannová, provdaná Lamplová (1895–1943)

Rodina byla bilingvní. Její někteří členové měli ještě židovsko-německé školy, ale kupříkladu korespondence mezi bratry Bedřichem a Josefem, když byl starší z nich odveden k vojsku, byla v češtině. V mládí student gymnázia a vedoucí tkalcovny Bedřich Blann zůstal svobodný. Sestra Hedvika se roku 1925 v Soběslavi provdala za Sigmunda Lampla z Teplic. Svědkem na svatbě byl rabín Rudolf Blan z Benešova, což dokládá, že obě větve rodu zůstávaly v kontaktu. Ida se provdala za Viléma Elbogena, s nímž měla syna Pavla (*1937). Žili v Praze-Vršovicích a Ida pracovala jako učitelka v židovské mateřské škole. Nejmladší ze sourozenců, Josef, se v lednu 1929 oženil s křesťankou Miladou Šestákovou (*1901), učitelkou z Plzně, která kvůli sňatku konvertovala k judaismu. S ní měl dceru Noemi (*1929) a syna Luďka (*1931).

Josef Blann, absolvent obchodní akademie v Praze 1, byl sionisticky smýšlející a zároveň inklinoval k levici. Dochovaly se jeho fotografie z mezinárodního tábora socialistických skautů na Svákově u Soběslavi. Měl i cennou sbírku známek, o kterou byl za války okraden.

Milada Šestáková, provdaná Blannová (1900–1941)

Nacistická genocida tvrdě zasáhla i tuto odnož rodu. Roku 1942 ještě před deportacemi chtěl německý komisař likvidovat Blannovu tkalcovnu. Bedřich se postavil nucenému rozprodeji inventáře. Za to byl zatčen táborským gestapem a záhy poslán do Osvětimi, kde zahynul. I následkem otřesu z uvěznění syna zemřela 1. června 1942 nemocná matka Regina Blannová a byla pochována v dnes neoznačeném hrobě na židovském hřbitově soběslavské náboženské obce v Přehořově. Hedvika Lamplová se synem Jiřím (*1927) byla deportována táborským transportem Cb 16. listopadu 1942 do Terezína a transportem Cq 20. ledna 1943 do Osvětimi, kde oba zahynuli. Elbogenovi byli 16. října 1941 deportováni z Prahy do lodžského ghetta, kde jejich stopy mizí.

I na rodinu Josefa Blanna, ač se jednalo o smíšené manželství, se vztahovaly Norimberské zákony. Byla vystěhována z domu do jediné místnosti v domě vedle soběslavské polikliniky. Blannovi nesměli nakupovat některé zboží a navštěvovat veřejná prostranství. Děti Noemi a Luděk nemohly chodit do školy. Josef pak pracoval většinou jako dělník na železnici. Roku 1943 byl povolán do pracovního tábora v moravských Oslavanech při dole Kukla. Pracoval též na železnici na Táborsku. Noemi byla téhož roku jako čtrnáctiletá uvězněna v Terezíně. Zde se setkala se svými vzdálenými sestřenicemi Mirjam, Hanou a Leou Blanovými z Benešova. V březnu 1945 byl do terezínského ghetta převezen i Josef Blann. S dcerou se dožili osvobození ghetta a vrátili se domů.

Po roce 1948 byl Josef Blann představeným obnovené židovské obce Tábor, než byla prohlášena za synagogální sbor plzeňské ŽO. Zároveň byl v letech 1957–1968 vedoucím domova důchodců v Choustníku na Táborsku. Byl členem KSČ. Dožíval v Jáchymově a roku 1976 zemřel v pražské nemocnici. Pochován byl do hrobu svého předčasně zemřelého bratra Karla v Praze. Noemi byla dvakrát vdaná a zemřela v únoru 2017. Luděk Blann zemřel roku 2014. Měl pouze dceru, takže rod Blannů v ČR po meči vymřel. Tři současní nositelé příjmení jsou potomci rodu po přeslici. Potomky měl i vzdělaný rabín Karl Yedidya Blan (1906 Jihlava – 2001 Tel Aviv) ze starší, Markusovy větve rodu.

Na osudech rodu Blannů se projevily některé typické znaky židovského obyvatelstva u nás. Blannovi však zůstali navzdory době pevně zakotveni v náboženské tradici. Na souboru dochovaných písemností několika větví rodu vidíme, oč zůstala ochuzena rodová paměť českých a moravských Židů, kteří si tradičně zakládali na znalosti rodokmenů svých předků. V důsledku systematického vyvraždění Židů vzaly za své i písemné památky a předměty hmotné kultury. Ve sbírkách Židovského muzea v Praze a jeho archivu se nachází pouze torzo celkového fondu, připomínajícího staletou přítomnost Židů v českých zemích.

Karel Vošta

Mladší větev rodu Blannů – linie se vztahem k Pacovu

Den židovských památek 2022

Fotografie z prohlídky židovských hřbitovů v Pacově a Černovicích, z návštěvy pacovské synagogy a rabinátu a z koncertu Michala Foršta a kapely Schimmerle Klezmer Kabaret během Dne židovských památek a předchozí soboty 13. a 14. srpna 2022. Foto Karen Koblitz.

Tikkun Pacov vyjadřuje solidaritu s Ukrajinou jako nezávislou, suverénní a demokratickou zemí. Cílem našeho spolku je zachovat paměť na židovské spoluobčany v Pacově a jejich tragický osud. Zločiny spáchané na Ukrajině a exodus ukrajinských uprchlíků připomínají pronásledování Židů a dalších skupin během holokaustu.

Jsme velmi potěšeni pozitivní reakcí české veřejnosti vůči uprchlíkům z Ukrajiny v České republice a také v Pacově.

Pacovská synagoga v roce 2022

Ani v novém roce neustane v synagoze čilý stavební ruch, který ji doprovázel v roce uplynulém. V minulém roce jsme dokončili stavební práce, které významně přispěly k její stabilizaci. Zároveň došlo k očistění synagogy od moderních stavebních prvků, které ji v minulosti výrazně negativně poznamenaly. Šlo zejména o rozsáhlou opravu krovu a položení nové střechy a dále o odstranění přístavby mezi východní stranou synagogy a budovou soukromého pivovaru, kde byl v minulosti vybudován průmyslový výtah. Exteriér synagogy má dnes tedy původní podobu jako v době, kdy byla začátkem 19. století postavena. To v budoucnosti umožní rekonstrukci fasády.

Průběh bourání krčku shora. Foto Zdeněk Klika
Průběh bourání krčku shora. Foto Zdeněk Klika

Během minulého roku jsme připravovali žádosti o dotace, abychom mohli v letošním roce navázat dalšími stavebními pracemi. Máme reálnou šanci, že uspějeme, což nám umožní věnovat se interiéru synagogy, který byl v minulosti necitlivě přestropen a byla tak narušena původní chrámová dispozice vnitřního prostoru. Tyto práce by měly probíhat na začátku letošního roku a do jara by mělo být vše hotovo. Velice se těšíme na to, až uvidíme interiér synagogy v jeho původním tvaru a budeme ho moci představit návštěvníkům.

Bourání krčku mezi synagogou a pivovarem v prosinci 2021. Foto Marie Orlando
Bourání krčku mezi synagogou a pivovarem v prosinci 2021. Foto Marie Orlando

Během letošního roku budeme připravovat další žádosti o dotace a pokud budeme úspěšní, chtěli bychom započít rekonstrukci fasád směrem do ulice, aby exteriér synagogy získal důstojnou podobu. Postup stavebních prací budete moci sledovat, pokud zavítáte do této části Pacova, a zejména o druhé srpnové neděli letošního roku, kdy se znovu budeme účastnit celorepublikové akce Den židovských památek. Letos 14. srpna budou tedy stejně jako v roce minulém dveře synagogy otevřeny všem zájemcům a k dispozici budou také zkušení průvodci, kteří nabídnou odborný výklad. Postup prací můžete sledovat i na našich internetových stránkách.

V letošním roce uplyne 80 let od smutného výročí, kdy byli všichni židovští obyvatelé posláni transportem do Terezína. V Pacově zůstalo jen několik jednotlivců žijících ve smíšených manželstvích a byli tak alespoň dočasně chráněni před deportací. Připravujeme v této souvislosti pro čtenáře Z mého kraje zajímavé materiály, které jsme během let nashromáždili.

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem, kdo nám v minulém roce poskytli pomoc a podporu, zejména městu Pacov, Fondu Vysočiny, Česko-německému fondu budoucnosti, nadaci The Friends of Czech Heritage a mnoha jednotlivcům z Pacova a celého světa, kteří nás podpořili v našem úsilí o záchranu této vzácné památky a paměti na ty, kdo ji nechali postavit a jejichž kulturní a historicky odkaz je neoddělitelnou součástí kulturní a historické paměti Pacova a celého regionu.

Pavel Tychtl

Synagoga má novou střechu

Jak jsme vás již informovali, první etapa rekonstrukce pacovské synagogy byla naplánována na letošní rok. Její nejdůležitější součástí byla oprava krovu a střechy synagogy. Tato etapa byla nyní úspěšně ukončena. Zahrnovala náročnou rekonstrukci krovu, jehož část bylo nutné vyměnit, protože hrozila zřícením. Bylo třeba krov kompletně rozebrat a poté spojit nové a staré části. Z původního historického krovu byla zachována maximální část. Poté byla na střechu položena nová krytina, které jste si možná během procházky do této části Pacova, všimli.

V první části rekonstrukce byla také odstraněna vnitřní a vnější omítka do výše dvou metrů, aby se zabránilo dalšímu šíření vlhkosti. Budova bude nyní během zimy vysychat. Firma Stavneko vše realizovala k naší spokojenosti a také ke spokojenosti Národního památkového ústavu, který na celou rekonstrukci dohlížel.

Je opravdu radost vidět, jak se omšelé budově, ve které by dříve jen málokdo hledal synagogu, vrací původní krása.

Co nás čeká nyní? Vše bude samozřejmě záležet na financích. Máme již podanou další grantovou žádost a další připravujeme. Pokud budeme úspěšní, chtěli bychom během letošní zimy odstranit betonové přestropení uvnitř synagogy a otevřít tak původní chrámový prostor s chrámovou klenbou. Do listopadu příštího roku, kdy si budeme připomínat tragické výročí transportu našich židovských spoluobčanů do ghetta Terezín v roce 1942, chceme udělat co největší rozsah prací. Na toto výročí se do Pacova sejdou lidé z celého světa. Pokud jí to zdraví dovolí, přijede také dcera posledního pacovského rabína Nelly Guttmanová. Nelly s nadšením sleduje probíhající rekonstrukci pacovské synagogy a velice se těší, že ji znovu uvidí.

Práce je mnoho a nebyla by možná bez podpory mnoha organizací a jednotlivců. Chceme tedy poděkovat městu Pacov, Česko-německému fondu budoucnosti, Fondu Vysočiny, nadaci The Friends of Czech Heritage a mnoha dalším, kteří obnovu pacovské synagogy podpořili a jak doufáme, budou ve své podpoře i nadále pokračovat.

Podpořil Kraj Vysočina