příběh Věry Ledererové, která přežila pobyt v koncentračním táboře a po útěku z Německa se skrývala v Košeticích u Pacova

Věra Ledererová-Kaufmannová s manželem Egonem Kaufmannem v roce 1942.

Věra Ledererová (* 20. 10. 1920 – 1998) byla dcerou obchodníka Emila Lederera, dlouholetého předsedy židovské náboženské obce v Pacově a člena městského zastupitelstva. Emil Lederer byl mezi prvními zatčenými v Pacově po okupaci. Byl zatčen v dubnu 1940 a v roce 1942 zahynul v koncentračním táboře Buchenwald (Bernburg).

Věra Ledererová se na jaře 1942 provdala za Egona Kaufmanna, tou dobou umístěného v pracovním táboře v Lípě, který u příležitosti svatby dostal dočasné povolení na cestu do Pacova. V listopadu 1942 byla s matkou Bertou a o čtyři mladší sestrou Zdeňkou internována stejně jako ostatní pacovští Židé v Terezíně. V koncentračním táboře se jako bývalá zdravotní sestra přihlásila na práci ve zdravotnictví a byla přidělena do Drážďanských kasáren, kde při ošetřování nemocných trpících hnisavými záněty onemocněla těžkou úplavicí. Měla vysoké teploty a během jediného týdne zhubla o patnáct kilogramů, ale díky dobré lékařské péči se uzdravila.

Věra a Zdeňka Ledererovy před válkou.

Matka a sestra byly převezeny do Osvětimi v lednu 1943 a jelikož Věra už v Terezíně nikoho neznala, rozhodla se odjet s nimi. Manželův přítel nasazený na dopravním odboru ji však do transportu nezařadil, čímž jí zachránil život. Do Osvětimi se díky tomu dostala až v květnu 1944. V červenci 1944 byla s 500 dalšími českými dívkami odvezena z Osvětimi-Birkenau na otrocké práce do Třetí říše, kde byla umístěna do tábora Christianstadt. Zde byla mimo jiné nasazena na kácení stromů, zpracování dřeva a výstavbu silnic. Na začátku roku 1945 absolvovala pochod smrti do Bergen-Belsenu před blížící se válečnou frontou, ale po třech dnech se jí podařilo se dvěma dalšími přítelkyněmi uprchnout a vrátit se do Čech.

Od února pětačtyřicátého roku se ukrývala v Praze, později až do konce války pod falešným jménem Věra Králová v rodině profesora Jirsy ve vesnici Košetice nedaleko Pacova. Jirsovi byli dlouholetými přáteli jejích rodičů – otec Věry Ledererové zachránil Karla Jirsu před utonutím a později ho podporoval v podnikání. U Jirsových zůstala téměř osm týdnů až do osvobození republiky. Věřina matka a sestra zahynuly v Osvětimi. Stejný osud stihl i rodinu jejího strýce Viktora, jeho manželku Elsu a syny Kamila a Emila.

Po osvobození jí byl vrácen rodinný majetek a s manželem, který také přežil holokaust, začala dokonce obnovovat rodinný podnik. Po roce 1948, kdy jim byl majetek znovu odebrán, se odstěhovali z Pacova do Prahy, kde si později změnili jméno na Kolářovi a kde se jim v roce 1949 narodil syn Jan. Paní Kolářová v Praze pracovala jako ambulantní zdravotní sestra nejdřív na Smíchově v Kartouzské ulici a poté na Praze 4. Dlouhá léta byla vrchní sestrou očního ambulantního oddělení a v penzi docházela pracovat na dorostové oddělení. V dubnu 1992 zaznamenala své svědectví pro Památník Terezín.

✡

Dopis Věry Ledererové otci do koncentračního tábora