Životní příběh pacovského rodáka a přeživšího holokaustu Leopolda Pachnera podle vzpomínek jeho vnučky Zuzany Lehner a vyprávění její matky Františky Adamové
Leopold Pachner
Leopold Pachner byl synem Anny Pachnerové (* 20. 9. 1897) rozené Schlesingerové (dcery Bernarda Schlesingera a Josefiny Kohnové narozené 2. 10. 1874 v Golčově Jeníkově), jehož otec Adolf zemřel v roce 1925. Měl bratra, který zemřel ještě před válkou, a sestru, která zahynula v koncentračním táboře.
V Pacově měl podnik na jemné kožené zboží jako například peněženky, náprsní tašky apod. Údajně jezdil pravidelně do Paříže sledovat módní trendy a v Praze měl celoročně předplacený pokoj v hotelu, aby mohl dojíždět na obchodní jednání. Jeho matka Anna Pachnerová provozovala obchod s textilní galanterií v Myslíkově ulici č. p. 74, kde se Leopold Pachner také narodil.
V roce 1939 pobýval ve Velké Británii, odkud se však vrátil, když matka onemocněla. Během okupace byl jeho majetek „arizován“ a přešel do rukou německého správce. Jako ostatní pacovští Židé byl i Leopold Pachner deportován do Terezína, a to 13. 11. 1942 transportem Cb-76. V koncentračním táboře se mu podařilo přežít až do konce války. Jeho matka zahynula 15. 12. 1943 v Osvětimi.
Leopold Pachner
Po válce se vrátil do Pacova, kde postupně získal zpět svůj majetek a obnovil firmu, která byla podle všeho v dobrém stavu. V roce 1948 se rozhodl vystěhovat do Izraele. Letadlo s jeho tajemníkem, kterého vyslal připravit vše potřebné a zajistit prostory pro firmu, bylo však sestřeleno nad Kyprem. Po této zkušenosti zavrhl leteckou variantu a do Izraele hodlal doplout lodí. Než však stihl vše připravit, přišel únor 1948 a vycestování poté už nepřicházelo v úvahu. Z této doby se zachoval jeho lodní kufr, který si přichystal na cestu.
Po roce 1948 mu byl znárodněn veškerý majetek včetně domu ve Španovského ulici č. p. 174, který byl rozdělen na několik bytů. Panu Pachnerovi byl vyhrazen pouze jednopokojový byt s kuchyní, za který musel platit nájem. Pracoval jako referent v komunálním podniku, kde měl na starosti mimo jiné rekreaci. V roce 1950 si postavil chatu v chatové oblasti Valcha poblíž Pacova.
Ve stáří upadl v domě na schodech. Následkem pádu došlo ke krvácení do mozku, které lékař včas nerozpoznal a pan Pachner v důsledku úrazu vážně onemocněl. Poslední rok života strávil v pečovatelském ústavu v Proseči u Pošné nedaleko Pacova, kde o něj pečovaly řádové sestry. Zemřel 26. 5. 1969 a je posledním pacovským Židem pohřbeným na židovském hřbitově v Pacově.
Leopold Pachner s přáteli
Měl dceru Františku (Královou-Pachnerovovu, provdanou Adamovou), která se narodila v roce 1925 a zemřela 14. 1. 2015 ve věku téměř 90 let. Její matka zemřela za války. Františka se za války ukrývala na Malé Skále na Turnovsku, kde ji četníci upozorňovali předem na plánované razie gestapa. Jídlem ji občas zásoboval i místní hotel Kafka. Po otcově návratu z koncentračního tábora s ním dál žila v Pacově. Od roku 1949 bydlela v Praze, kam se provdala. Navzdory otcovu nesouhlasu se neprovdala za Žida, ale otec se nakonec zúčastnil svatby a s rodinou i vnučkami udržoval dobré vztahy. Vnučka Zuzana vzpomíná, že když šla jako malá s dědou přes náměstí v Pacově, trvalo to většinou minimálně hodinu, protože všichni známí se s dědou zastavovali a dávali se s ním do řeči.
Z archivu osvětimského muzea
Sestra Leopolda Pachnera Marta Lewitnerová (2. 5. 1896–18. 10. 1942) byla provdaná za Josefa Lewitnera (nar. 1. 3. 1888), s nímž měla dvě děti – Pavla (nar. 29. 12. 1928) a Karla (nar. 22. 3. 1931). Martu zatklo z neznámých důvodů gestapo v březnu 1942, tj. ještě před listopadovým transportem z Pacova. Nejdříve byla vězněna v Malé pevnosti v Terezíně, od 18. dubna v koncentračním táboře Ravensbrück a od 5. října v Osvětimi, kde za necelé dva týdny zemřela na „celkovou tělesnou slabost“. Poslední předseda židovské náboženské obce v Pacově dr. Leopold Wertheimer byl zatčen necelý měsíc po ní. Od 20. dubna byl vězněn v Malé pevnosti Terezín a od začátku května v Osvětimi, kde 1. června zahynul. Martin manžel Josef a oba synové opustili Pacov listopadovým transportem do Terezína v roce 1942 a 18. 5. 1944 zahynuli v tzv. rodinném táboře v Osvětimi-Březince.
✡