Před necelými třemi roky byl oficiálně založen spolek Tikkun Pacov. Předcházelo tomu dvouleté období neformální občanské iniciativy, jejímž cílem byla záchrana pacovské synagogy. Za tu poměrně krátkou dobu se odehrála rada významných událostí. Spolku se podařilo nashromáždit dostatečné množství prostředků a budovu synagogy zakoupit od jejího předešlého vlastníka, který ji využíval jako sklad. Poté následoval podrobný archeologicky a stavební průzkum. Od počátku letošního roku je také synagoga díky spolku Tikkun Pacov nemovitou kulturní památkou.

Nic z toho by se neodehrálo bez úsilí a nasazeni prvních tří členek rady spolku – Daniely Orlando, Zuzany Krulichové a Leony Stejskalové. Za jejich odvahu pustit se do záchrany pacovské synagogy -dobrodružství s otevřeným koncem jim patří velký dík.

Od letošního srpna dochází ve vedení spolku ke změně. Stávám se novým předsedou a Karen Koblitz, která žije v Kalifornii, ale jejíž prapředci pocházejí z Pacovska se stává místopředsedkyní spolku. Eva Sobotka, odbornice na vzdělávání o lidských právech a historii holokaustu pote třetí členkou rady spolku.

Co teď tedy bude následovat? Naše snahy se budou soustřeďovat na bezprostřední renovaci synagogy. Vše bude samozřejmě záležet na finančních prostředcích. V této souvislosti jsou zejména důležité  dvě grantové zadosti, které jsme připravili. Zadost pro Norské fondy a Česko-německý fond budoucnosti. Chtěl bych podekovat Michalu Arendovi, předsedovi Židovského památníku Černovice za jeho pomoc s přípravou zadosti pro Česko-německý fond budoucnosti. Pokud uspějeme, což bychom se měli dozvědět koncem letošního roku, začali bychom v příštím roce s rekonstrukcí.

Pokud jde o důvody, které mne přivedly k memu zajmu o pacovskou synagogu. Jsou celkem prosté. Moji předkové pocházejí po několik generaci z kraje mezi Táborem a Pacovem. Byli to sedláci, kteří neušli zákrutům moderní české historie. Rada z nich přišla o svá pole a můj pradědeček byl ze svého statku násilně vystěhován jako kulak. Vždy mne zajímala místní historie včetně historie místních Židů, kteří často byli našimi sousedy. Moji příbuzní vzpomínali na prázdná místa v lavicích svých židovských spolužáků poté, co jim bylo zakázáno za nacistické okupace školy navštěvovat.

Vždy jsem byl přesvědčen o tom, že máme morální povinnost zachovat vzpomínku na naše židovské sousedy, abychom je nenechali zemřít dvakrát. Poprvé násilnou smrti a podruhé v naší paměti. Proto jsem se začal zajímat o pacovskou synagogu jako jeden z důležitých symbolu židovské přítomnosti a společného kulturního dědictví.

Chtěl bych věřit, že najdeme podporu dalších lidi a s jejich podporou přivedeme náš záměr do zdárného cíle. Zahojíme tak staré rány a ukážeme, že jsme společenstvím lidi, kteří mají zájem o druhé a srdce na správné straně.

Těším se na spolupráci se vsemi členkami a cleny Tikkunu Pacov a se vsemi, kdo budou ochotni se účastnit našeho úsilí významnou pacovskou ​památku.

Abychom nezapomněli.

Pavel TYCHTL