Tikkun Pacov vyjadřuje solidaritu s Ukrajinou jako nezávislou, suverénní a demokratickou zemí. Cílem našeho spolku je zachovat paměť na židovské spoluobčany v Pacově a jejich tragický osud. Zločiny spáchané na Ukrajině a exodus ukrajinských uprchlíků připomínají pronásledování Židů a dalších skupin během holokaustu.

Jsme velmi potěšeni pozitivní reakcí české veřejnosti vůči uprchlíkům z Ukrajiny v České republice a také v Pacově.

Židovský hřbitov v Radeníně

Židovský hřbitov v Radeníně je jedním z nejstarších a ve svém dochování nejcennějších pohřebišť Židů na Táborsku. Pochovávali se sem příslušníci zdejší náboženské obce, kteří žili ve vsi, městě Chýnově a jejich širokém okolí od druhé poloviny 17. století do roku 1940. Dochováno je na 300 náhrobků a pohřbeno je zde i několik zajímavých osobností. V současné době je hřbitov rekonstruovaný, udržovaný a veřejně přístupný. Nachází se na vrcholu kopce s nádherným rozhledem na pomezí jižních Čech a Vysočiny.

Během Dne židovských památek v neděli 8. srpna 2021 zde proběhne komentovaná prohlídka. Více informací zde.

Radenínský hřbitov. Foto Karel Vošta
Radenínský hřbitov. Foto Karel Vošta
Márnice na radenínském hřbitově. Foto Karel Vošta
Márnice na radenínském hřbitově. Foto Karel Vošta
Náhrobky na radenínském hřbitově. Foto Karel Vošta
Náhrobky na radenínském hřbitově. Foto Karel Vošta

Připomínka listopadového transportu z Pacova

Protože nám současná kovid 19 krize neumožnuje uspořádat fyzickou připomínku transportu našich židovských spoluobčanů z Pacova do ghetta Terezín v listopadu 1942, zveřejnujeme při této příležitosti báseň od pacovského rodáka a pamětníka profesora Miloslava Hladílka.

Pacovská synagoga

Miloslav Hladílek

Židovská synagoga, stále chátrající

dávno už se v ní nikdo nemodlí,

také svátek Pesach se neslaví

nikdo už nepředčítá Píseň písní

jen málokdo o ní něco ví.

Všichni s potupnou žlutou hvězdou

s nápisem Jude, museli odejít,

směli si s sebou vzít jen malý raneček,

všechno, co vůbec měli

museli opustit,

bylo jich devětadevadesát

nikdo se nepřišel rozloučit.

Terezín – vzali jim ​jména, dali jen čísla

na seznamu smrti přesně vedeném,

Osvětim, černé uniformy

symbol lebka se zkříženými hnáty,

komíny stále chrlící černý dým

nenasytné pece a ostnaté dráty. 

Poslední křížová cesta do stanice smrti,

hromadné vraždění v plynových komorách

Bůh se nedíval, Peklo se stydělo,

nelidské zvěrstvo důsledně vykonali

krutí a bezcitní kati.

Jako by ani nebyli,

nemají hrob, není vzpomínek,

není nikdo, kdo by položil kamínek

na židovském hřbitově za městem.

Synagoga, svědectví tragické doby

víry, naděje a bolesti, ale i viny

zbabělosti a nenávisti plné zloby

memento mori.

Z historie chýnovských Židů

Přinášíme zajímavý článek z historie chýnovských Židů od Karla Vošty, který byl nedávno publikován v Chýnovském občasníku. Někteří z chýnovských Židů jako například pan Artur Jokl, o kterém je v příspěvku zmínka, pocházeli z Pacova. Děkujeme panu Voštovi za laskavé svolení k uveřejnění článku.

V Chýnově stojí odnepaměti kostel Nejsvětější Trojice, který s výjimkou přibližně let 1420-1620 náležel katolické církvi a slouží jejímu farnímu společenství dodnes. Století existence si záhy připomene náboženská obec Církve československé husitské, která má teprve několik desetiletí důstojnou modlitebnu nazvanou Tvrz víry. Na předměstí se schází sbor (stanice) evangelikálně orientované Církve bratrské. Aby byla sakrální mapa města úplná, musíme se zmínit o zdejších Židech, z nichž první se zde usadili roku 1689. Kdo dnes ví, že v Chýnově byla i židovská modlitebna?

Chýnovští Židé náleželi k náboženské obci v Radeníně. Vznik a existence chýnovského modlitebního spolku je spojena s osobností obchodníka s textilem Josefa Beneše. Pocházel z rodiny rabína v Kardašově Řečici, měl kvalifikaci učitele náboženství a do Chýnova se přiženil roku 1876. O tři roky později zakoupil usedlost čp. 49 na náměstí (dnes Musilovi a lékárna). Dům vypadal zcela jinak než dnes: byl přízemní a protáhlý dozadu, kde úzký dvorek uzavírala kolnička, za níž městiště pokračovalo ke stodole, jíž Beneš odprodal sousedovi Věženskému. Jakmile vzrostl počet židovských rodin ve městě na deset, zařídil v roce 1889 Josef Beneš ve svém nevelkém domě modlitebnu, a to bez svolení radenínské židovské obce a státních úřadů. Náboženská obec si to nenechala líbit a podala v dubnu stížnost okresnímu hejtmanství, že se od ní Chýnovští chtějí odtrhnout, Beneš působí nejen jako kantor, ale prý i jako mohel (provádějící obřízky novorozenců) a matrikář. Následovala série úředních jednání. Zajímavá je oficiální žádost chýnovských Židů o povolení modlitebního spolku z 27. července 1889. Prohlašují, že se chtějí scházet k sobotním bohoslužbám (šabat) a k slavení svátků (těch je v židovském kalendáři řada). Důvodem je, že vzdálenost do radenínské synagogy je příliš velká a zejména ženám a dětem je zatěžko jí každou sobotu vážit. Proto se rozhodli zřídit si modlitebnici, vybavit jí potřebným inventářem (především svitkem Tóry) a udržovat jí v důstojném stavu. I nadále chtějí zůstat členy radenínské náboženské obce a odvádět jí příspěvky. Zejména argumentují dětmi, že neúčast na bohoslužbách povede k zanedbávání jejich náboženského citu a zkáze na duších. Nešlo jen o bohoslužby: záměrem bylo též posílat děti do veřejné školy v Chýnově, namísto do židovské školy v Radeníně. Beneš se měl zřejmě zdarma ujmout výuky těchto dětí v náboženství.

Okresní hejtmanství 21. srpna 1889 vzalo žádost na vědomí na základě ústavy z roku 1867, s tím, že nebudou dotčeny funkce radenínské náboženské obce. Beneš působil jako kantor spolku, tedy ten, kdo vede bohoslužbu a předzpěvuje modlitby. Sémě zášti bylo zaseto a latentní konflikt mezi Chýnovem a Radenínem trval. V chýnovské modlitebnici se konaly i obřady obřízek. Přinejmenším část dětí ale chodila nadále do Radenína do školy.

Dům Artura Jokla, sídlo židovské modlitebny v Chýnově.
Dům Artura Jokla, sídlo židovské modlitebny v Chýnově.

V čele radenínské náboženské obce stál léta Adolf Vesecký z Chýnova. Jakmile v jejím představenstvu získali roku 1907 opět převahu Radenínští, zahájil nový předseda Ferdinand Lederer tažení proti další existenci chýnovského modlitebního spolku. Ve své stížnosti okresnímu hejtmanství mimo jiné argumentuje opět náboženským citem. Ten se prý „bagatelisuje“ rozdělením obce, protože i někteří obyvatelé vsí chodí raději do chýnovské modlitebny, zatímco z jiných vsí do synagogy. Chýnovští neodvádějí obci mimo náboženské daně přirážky a další poplatky, přestože jsou v obci největšími boháči. Ve slyšení před chýnovským městským úřadem zdejší Židé uvedli, že jsou pouze svolní platit milodary do pokladny náboženské obce. Představenstvo 26. července 1907 nadále trvalo na zrušení spolku, protože jeho trvání je vázáno na jeho souhlas, ale okresní hejtman překvapivě rozhodl jinak. Na základě stanov obce si odvodil, že jednou daný souhlas k existenci modlitebny platí nadále.

Josef Beneš zemřel 31. srpna 1910 ve věku 61 let. Od té doby uplynulo právě 110 let. Další osud modlitebny není zcela jasný. Zřejmě existovala dál. Dům si brzy najal a později odkoupil Artur Jokl z Pacova z nábožensky založené rodiny. Je možné, že bohoslužby vedl on, nebo kterýkoliv místní souvěrec znalý funkce kantora. K 20. září 1922 je nejasný záznam v pokladní knize náboženské obce o stěhování kostela k Veseckým za částku 23 korun (synagogám se někdy dobově říkalo i kostel). Modlitebna tak byla možná přesunuta do domu čp. 18 na náměstí. Roku 1926 si stěžuje radenínský rodák a spisovatel Oskar Lederer, že chýnovští Židé jsou hlavními viníky zániku náboženského života v Radeníně, protože jim bylo zatěžko chodit tam hodinu cesty, a tak si zřídili vlastní modlitebnu. Zdá se, že se Chýnovští tehdy ještě scházeli. Nevíme, zda modlitebna existovala až do války. Roku 1930 žilo ve městě jen 24 Židů a k bohoslužbě bylo potřeba deseti dospělých mužů (starších 13 let), čehož při pokročilé náboženské vlažnosti mohlo být asi těžko dosaženo.

I málo znamená hodně: Kampaň 200

Pacovská synagoga nyní patří spolku Tikkun Pacov. Po několikaletém úsilí jsme postoupili do další etapy, ve které uděláme ze synagogy muzeum a obecně prospěšnou instituci. V letošním roce hodláme obnovit původní vchod, případně i původní dispozici vnitřku budovy, a uspořádat veřejnou diskusi o budoucí podobě synagogy.

Nedávno nám přišel krásný dopis s příspěvkem 200 Kč, který nám v souvislosti s nadcházejícím dvousetletým výročím založení pacovské synagogy vnuknul nápad: najde se 200 lidí ochotných přispět 200 Kč na stavební práce jako dáma z dopisu?

Číslo našeho transparentního účtu je 2701205032/2010. Do zprávy pro příjemce prosím napište Kampaň 200.

Děkujeme za vaši pomoc a podporu.